Nadace ČEZ

a[7].jpg

Sezóna závodů v autokrosu je u konce. V roce 2015 jsme zásluhou Nadace ČEZ měli více finančních prostředků a mohli jsme kvalitně reprezentovat naši organizaci AMK VČE Hradec Králové při závodech v autokrosu.

Zúčastnili jsme se závodů Mistrovství Evropy v autokrosu s těmito výsledky:

Ladislav Brožek se v sezóně 2015 umístil v celkovém hodnocení na 8.místě.

Jan Brožek se v sezóně 2015 umístil v celkovém hodnocení na 6. místě, ačkoliv se posledních dvou závodů seriálu Mistrovství Evropy nemohl zúčastnit z důvodů technické závady motoru.

Oldřich Vyleťal se zúčastnil amatérského seriálu Mistrovství republiky Kosice a tyto závody v kategorii speciál celkově vyhrál.

Nadaci ČEZ jsme propagovali při závodech logem Nadace ČEZ na závodních vozech Škoda Fabia WRC, Ford Focus WRC a Subaru Impreza WRC, dále na přepravním autobusu Setra a transportním přívěsu. Naše závodní vozy označené logem Nadace ČEZ se pravidelně objevovaly v reportážích ČT 4 sport, které byly vysílány po každém závodě ME. Též máme logo Nadace ČEZ na naších internetových stránkách.

Naše organizace AMK VČE Hradec Králové chce poděkovat Nadaci ČEZ za podporu našeho projektu. Pro podporu sportu dělá tato nadace v České republice mnoho. Můžeme si pouze přát, aby bylo více firem jako je ČEZ,a.s, které myslí na sportovce a snaží se je finančně podporovat.

Děkujeme.

b[2].jpg

ME Maggiora – Itálie

Klíčovými jízdami v boji o titul v divizi Touring Autocross byly ty semifinálové. Zatímco dosavadní lídr šampionátu Paulius Pleskovas jejich sítem neprošel. Otakar Výborný ano. Finálová jízda tak už mohla být oslavou jeho premiérového evropského titulu a nemusel litovat, že se v ní sklonil před Alešem Fučíkem. České duo doplnil na pódiu holandský jezdec Rob van Kuringe.

Dvaadvacet pilotů dorazilo bojovat o letošní poslední evropské body do italské Maggiory. Už v trénincích vládli startovnímu poli čeští zástupci, kteří se v nich seřadili v pořadí Výborný, Fučík a Neumann. Ota Výborný se vrací k úspěšnému vstupu do závodního víkendu. „Maggiora mi nikdy neseděla a její profil a točení se po pětníku mě moc nebavily. Když jsme přijeli a viděl jsem, jak je trať předělaná, vůbec jsem tím nebyl nadšen, především dlouhou startovní rovinkou, zakončenou ostrou pravou zatáčkou proti zdi.

V posledním kole úvodního tréninku to vypadalo na dobrý čas. Na výjezdu z pracáku však auto začalo jet na tři, takže jsem naměřil jako čtvrtý. Na druhý měřák jsem trošku změnil strategii. Povedlo se mi zatáhnout zase až v posledním kole a byl z toho nejrychlejší čas s minimálním náskokem na Aleše Fučíka. Naštosované to bylo i za ním.“

Díky solidní účasti byli, letos nezvykle, jezdci této divize rozděleni v rozjížďkách do tří skupin. Jejich nejúspěšnějším aktérem byl se třemi „jedničkami“ letošní nováček této kategorie Aleš Fučík. Dvakrát se radovali Samohýl a Pleskovas, jednou Výborný a Neumann. Devět bodů za druhé místo v rozjížďkách si připsal Martin Samohýl. „Maggiora pro mě byla úplně novou tratí. Byl jsem zde úplně poprvé. Když je člověk někde poprvé, buď mu to sedne, nebo nesedne. U mě asi platil ten druhý případ. Z tamních točených zatáček jsem byl špatný. Tréninky dopadly katastrofálně a skončil jsem v nich sedmý.

Po startu úvodní rozjíždky jsem sice šel do vedení, ale hned ve druhé zatáčce jsem byl zase druhý. Toho využil Pleskovas a předjel mě. Přestože jsem měl za zadkem ještě Oťase Výborného, což není úplně příjemný pocit, snažil jsem se letět za Pleskovasem. Jeho tempo ovšem bylo nestíhatelné. Auto jsem také mohl rozbít a to jsem nechtěl. Dojel jsem tedy na jistotu druhý. Do druhé rundy mi vyšel „žolík“ v podobě velké konkurence Míry a Oťase. Naštěstí se mi podařilo odstartovat, udržel jsem Oťase za sebou a jízdu jsem vyhrál. Závěrečnou jsem jel s rellykrosařem Ottinkem, od kterého jsem popravdě čekal trošku větší výkon. Nakonec z toho byla s přehledem vyhraná rozjíždka a díky tomu jsem po nich byl druhý za Alešem Fučíkem. Ten však měl rozjíždky mnohem jednodušší.“

Za třetím Pleskovasem se v rozjížďkách umístil jeho největší rival v boji o evropský titul Otakar Výborný. „Nejrychlejším tréninkovým časem jsem si bohužel zajistil nejsilnější rundu pro úvodní rozjíždku. V první řadě jsem měl Samohýla a Pleskovase. Po startu mi oba ujeli, jako bych tam stál a dojel jsem za nimi třetí. Už tam se mi zdálo, že auto nejede, jak by mělo. Stáhli jsme tedy data a zjistili, že turbo nedává, co má, a auto nemá optimální výkon. Kluci si přes noc mákli. Vzali tři turba a z nich udělali jedno pořádné. Druhý den jsem šel z první lajny znovu se Samoskou a také Mírou Neumannem. Tentokrát to už od startu vypadalo celkem dobře. Martin mě sice přestartoval, ale to jsem i čekal. Auto mu jede hodně dobře. Před cílem jízdy jsem mu však už byl na kufru. Závěrečnou rundu vedle mě stáli Pleskovas a van Kuringe. Před první zatáčkou byl Paulius asi čtvrt auta přede mnou a snažil se mě zavírat. Já to ale trošku na srdíčko podržel a využil jsem vnitřní stopy. Kuriózní bylo, že mi pak při škubnutí ruční brzdou zůstala v ruce. Auto přestalo brzdit na zadní okruh, v těch technických pasážích nešlo ani pořádně utrhnout a bylo docela zajímavé držet za sebou van Kuringa. Po nějakých dvou kolech jsem našel grif a udržel jsem vedení až do cíle.“

Miroslav Neumann a Otakar Výborný následně ovládli své semifinálové jízdy a druhý jmenovaný přidává své dojmy z cesty do první finálové řady. „V semifinále jsem vybíral pozici jako druhý. Moji strategií bylo postoupit, i kdyby třeba z posledního místa. Prostě postoupit. V opačném případě by pro nás totiž bylo vše ztracené. Odstartoval jsem hned za Samoskou a říkám si: „Paráda, pojedu za ním a nějak to odkroužíme!“ Jenže co čert nechtěl, Martin najednou začal jet v technických pasážích hodně nejistě a v určitých zatáčkách to strašně moc otvíral. Jelikož na mě zezadu dotíral Ottink, byl jsem nucen jet tak, aby nedošlo k nějaké kolizi. V jednom místě jsem Martina předjel, on mi to vzápětí vrátil. Na druhý skok jsme šli vedle sebe. Naposledy jsem ho předjel, když už měl asi defekt. Semifinále jsem vyhrál i na čas a zajistil jsem si pro finále pole positron. Po dojetí do depa jsem zjistil, že Pleskovas nepostoupil do finále. To pro mě bylo hodně velké překvapení. Osobně jsem to nečekal, že by si to nechal takhle utéci. Kluci začali makat na podvozku, lehce poškozeném jedním dlouhým skokem. Lidi mi chodili přát k mistrovskému titulu. Popravdě jsme ale neměli strategii úplně spočítanou. Nepatřím k těm, chodícím po každé rozjíždce s papírem v ruce  a počítajícím, jak na tom jsou. Předběžně jsem však věděl, že musím dojet do nějakého šestého, sedmého místa.“

Postup do finále si taktak zajistil také Ladislav Brožek. „Před Maggiorou jsme měnili motor, který se rozbil ve Francii. V trénincích jsme ho zkoušeli a ladili. Čas tedy byl hrozně špatný. Úvodní rozjíždku jsem po startu zezadu dojel šestý. Ve druhé se předemnou přetočil Stecca, já ho objel a přitom jsem o něj lehce škrtnul. Posléze jsem byl, k mému údivu, diskvalifikován za jeho údajné sestřelení. Pravdou však je, že ho zastavila porucha převodovky a přetočil se přede mnou sám. Do závěrečné rundy jsem šel s tím, že jí musím dokončit. Po dobrém startu mi však hned v první zatáčce bouchlo levé přední kolo. Vzhledem k tomu, že trať vede, vyjma jedné zatáčky, pořád doprava, byl jsem rád, že jsem dojel pátý. Ztráta jednoho okruhu znamenala pět trestných bodů, přesto jsem se jako poslední kvalifikoval do finále. Jel jsem relativně dobře a celou dobu jsem jezdil čtvrtý s dostatečným náskokem na nepostupová místa.“

Finálová jízda byla startována hned dvakrát. Velmi těsně nestihl opakovaný start obhájce loňského evropského bronzu Miroslav Neumann. „Sezóna pro mě vyvrcholila dvěma velmi smolnými závody. Ve Francii mě půl kola před cílem finále vyřadil ze hry prasklý čep řízení a dobrý výsledek byl tatam. Také v Itálii jsem měl nakročeno na solidní umístění. Tomu nasvědčovaly časy zajížděné v rozjížďkách i vyhrané semifinále. Ve finále jsem zvolil pozici jako druhý v první řadě. Chvíli po prvním startu, kdy jsem se zařadil na druhé místo za Fučíka, mi odešel zadní diferenciál. Vzápětí byla jízda zastavena. Požádali jsme ředitelství o patnáct minut na opravu a ty nám byly přislíbeny. Dělali jsme vše pro to, abychom stihli závadu odstranit. Na startovní rošt jsem přijel ovšem těsně po odstartování opakované jízdy. Nějakých třicet chybějících vteřin se tak postaralo o mé velké zklamání a připravilo nás o konečné třetí místo v evropském šampionátu. To mě velice mrzí jak vůči celému týmu, tak i našim partnerům. Pro letošní rok se závoděním končíme a budeme se soustředit na sezónu příští.“

Na startovním roštu při restartu chyběl i vítěz přerovského podniku Martin Samohýl. „Semifinálový start z pole positron se mi povedl a asi dvě kola jsem vedl. Zase se projevila má nezkušenost v podobě otevření jedné zatáčky a Oťas byl najednou přede mnou. Věděl jsem, že mu to musím vrátit, jinak ho už nedoženu. Zkusil jsem to však na špatném místě, takže jsem ho přeskočil na skoku. V momentě bočního kontaktu jsem si urval kus přední pneumatiky a to se okamžitě projevilo ve špatné ovladatelnosti auta a nutnosti zpomalit. Bl jsem rád, že jsem semifinále dokroužil alespoň na pátém, posledním postupovém místě.

Finále pro mě bylo hop nebo trop. Věděl jsem, že musím dojet před Mirkem a Fůčou, abych se před ně dostal i v celkovém hodnocení. Nezbývalo, než po startu držet plný plyn a zkusit do zatáčky tak trochu vletět. To se v prvním momentě dařilo. Do zatáčky jsem na prvních brzdách vjížděl někde kolem pátého místa za místním Italem Casalbonim. Najednou přišla opět nesmyslná rána zezadu od Ashota Ervandiana. Později se tradičně vymlouval na špatnou viditelnost vinou slunce. Nicméně já i Ital jsme byli vytlačeni na mez, kde jsme skončili. Než se mi podařilo vycouvat a vyjet, byla jízda zastavena. Do depa jsem vjížděl s urvaným držákem tlumiče a totálně rozbitým předkem. Kluci se okamžitě vrhli do opravy. Já tomu sice moc nevěřil, ale šel jsem požádat o nějaký čas. Místní komisaři však neměli absolutně zájem o nějaký hezčí a početnější závod. Dali nám totiž asi pět minut, z čehož už čtyři uplynuli. V momentě, kdy jsem nastartoval auto a začal jsem se pásat, proletěl kolem mě rychlostí světla Míra Neumann. Říkám si: „Super! Počkali, jedu na start!“ V tu chvíli na mě kluci mávali, že je odstartováno a mohu usednout. Tyto závody pro mě byly z hlediska nezájmu komisařů pomoci jezdcům a zpestřit závody totální tragédií.“

Ladislav Brožek sice do opakovaného finále nastoupil, ale vzápětí pro něj skončilo. „Do finále jsem šel z třetí lajny. Po prvním startu se všichni hnali do zatáčky. Já si před ní přibrzdil, čímž jsem ztratil nějaká dvě, tři místa. Na výjezdu jsem se následně dostal na třetí místo a v půlce prvního kola jsem u záchodu předjel Míru Neumanna. Dostal jsem se na druhé místo za Aleše Fučíka a vypadalo to velice nadějně. Následně byl závod zastaven po havárii italského jezdce, aníž by se jednalo o karambol, po němž by měla být jízda zastavena. Opakovaný start zdržovali Italové tak dlouho, dokud tento jezdec nepřijel na start. Naopak na Míru Neumanna, žádajícího na opravu auta deset minut, nepočkali. Po startu jsem byl čtvrtý. Při předjíždění tohoto Itala to do mě napálil u stanoviště, které se postaralo o moji penalizaci ve druhé rozjíždce. Tím mi urazil řízení a zůstal jsem stát. To ale nikdo absolutně neřešil a ještě byl vyhlášen nejlepším Italem.“

Stylem start – cíl zvítězil loňský republikový šampión Divize 6 Aleš Fučík. Po St. Georges si připsal své druhé letošní vítězství a v konečné klasifikaci poskočil na bronzovou pozici. „Pro mě letos již tradičně nová trať. Jelikož ale prý byla oproti minulosti částečně pozměněna, byla nová vlastně pro všechny. V tréninku jsem zajel druhý čas pět tisícin vteřiny za Výborným. V rozjížďkách jsem ještě dolaďoval starty, takže i když jsem se v nich hned nedostal do vedení, postupně se mi vždy podařilo soupeře předjet. Výsledkem byly tři „jedničky“, nejrychlejší čas a za vyhrané rozjíždky prvních deset mistrovských bodů. V semifinále jsem zase špatně odstartoval a odjížděl jsem asi čtvrtý. Poté se mi podařilo dostat na čtvrté místo za Neumanna. První finálový start se mi z první řady podařil. Odjel jsem první a vytvořil jsem si mírný náskok, jízda však byla zastavena po kontaktu Casalboniho, který zůstal stát v první zatáčce na mezi. Jelikož byla vyhlášena desetiminutová pauza, většina jezdců odjela do depa. Já měl však auto nachystané a tak jsem jel rovnou na startovní rošt počkat na návrat ostatních. Také po restartu jsem šel do čela. Vytvořil jsem si mírný náskok a tak to dojelo až do cíle. Chtěl bych moc poděkovat týmům Václava Fejfara a KRTZ za celoroční pomoc a podporu. Odměnou za to je konečný evropský bronz.“

Druhý Otakar Výborný pak měl nemenší důvod ke spokojenosti. Stal se totiž evropským šampiónem pro sezónu 2015. „Pro finálový start jsem zvolil vnitřek. Od startu přede mě šel Fučík. Toho jsem ale neřešil. Moji prioritou bylo nějak rozumně dojet. Zařadil jsem se za Aleše, ale v první zatáčce mě někdo vytlačil až na svodidla. Přede mě se tak dostal Neumann, ten byl ale také na svodidlech. Jel jsem asi čtvrtý za Láďou Brožkem a říkám si: „Ok, to je vyhovující!“ Ještě před odjetím prvního kola byly vyvěšeny červené vlajky. Před opakovaným startem nás nechali čekat na roštu asi deset až patnáct minut. Mnozí odjeli do depa, což jsem odmítl. Kdysi dávno v rallyekrosu jsem totiž v podobné situaci jednou odjel a následně byla jízda odstartována beze mě. Zapadající sluníčko mi svítilo do obličeje a byl jsem krásně uzený a vařený, ale myslím, že soustředěný. Na jízdu jsem se těšil a chtěl jsem si ji užít. Po startu jsem se zařadil znovu za Aleše Fučíka a tak jsme dojeli až do cíle. Jízdu jsem si od startu do cíle parádně vychutnával. Jel jsem tak, jal mě to bavilo, a

Zároveň jsem si dával pozor, abych třeba na skoku něco nepoškodil na autě. Je to můj první evropský titul. Předtím jsem vyhrál roku 2006 rallykrosový šampionát v Divizi 1, to byl ale republikový. Samozřejmě jsem rád, že to takhle vyšlo. Když to tak vezmu, asi nejvíce si to zaslouží celý ten tým lidí, dělající pro to co nejvíce. Je to pro nás parádní motivace do dalších let. Všem chci moc poděkovat za podporu a děkuji též soupeřům za pěkné celosezónní souboje.“

ME St. Igny de Vers – Francie

Otakar  Výborný  vybojoval ve  francouzském  Saint  Igny  své  letošní  první   vítězství a výrazně tím zvýšil své naděje v boji o titul.  Českou nadvládu potvrdil druhým místem Aleš Fučík, bronzový věnec si pak odvezl ruský pilot Shot Ervandian.

Pouze devět pilotů dorazilo do St. Igny de Vers a učinilo z ní nejméně početnou divizi. Nejrychlejší ve volném tréninku byl Miroslav Neumann, v úvodním měřáku pak stanovil Otakar Výborný čas, který nebyl ve druhém za hustého deště nikdo schopen překonat. Úvodní rozjíždka se však západočeskému pilotovi nevydařila podle jeho představ. „Zatímco z domova jsme odjížděli za zimy, tady bylo při našem příjezdu nádherné počasí. Navíc je tam nádherná krajina a my stáli v depu úplně nahoře, takže jsme měli fantastický výhled. Prostě kouzelné. Úvodní trénink jsem vyhrál. Ten druhý se už ale jel za silného deště a mnozí ho vynechali. Já se rozhodl jet, abych vyzkoušel, co to bude dělat. Bylo totiž pravděpodobné, že se na vodě pojede úvodní rozjíždka. Ta však byla na poslední chvíli, kvůli neustávajícímu dešti, odložena na nedělní ráno.

Ráno byl trošku zmatek. Nevím, jestli jsme si správně seřídili čas, protože se mělo začínat v osm, ale už čtvrthodinu předtím začínala závodit francouzská divize Maxi Tourisme. My v tu chvíli teprve zahřívali auto, takže jsme na start vyráželi trošku hekticky. Zde jsem měl dilema, jakou pozici zvolit. Osobně se mi zdála nejvýhodnější vnitřní a tu jsem nakonec také vybral. Vzápětí se však ukázalo, že to nebylo dobře a z první řady jsem odjel úplně nejhůře. Jezdil jsem třetí za Samohýlem a Fučíkem a na mě dotíral Neumann. Někdy ve třetím, čtvrtém kole byly ve spodní pasáži žluté vlajky. Aleš Fučík tam byl dost dlouhý a měl kontakt se stojícím autem Ládi Brožka. Měl jsem sice na jeho bezpečné předjetí, ale jelikož to bylo na místě žlutých vlajek, nechtěl jsem tím riskovat penalizaci. Když jsme na výjezdu do kopce jeli zhruba vedle sebe, raději jsem asi dvakrát slevil, aby zůstal přede mnou. V tu chvíli za námi však už byli Neumann s Pleskovasem. To se mi stalo osudným. Jak jsem byl do zatáčky na venku a chtěl jsem se zařadit za Fučíka, Pleskovas mě nabral na zadní růžek. Tím mě lehce přetočil, měl jsem kontakt s vnitřními svodidly, o ty jsem se odrazil a předkem jsem narazil do protilehlé meze. Jel jsem dál, ale auto absolutně ztratilo výkon a já dojel šestý, načež jsem se po vyloučení Honzy Brožka o příčku posunul. Následně mi natekla pravá ruka. Po té mordě se objevil problém se zápěstím.“

Na skvělý výkon z Přerova, kde zvítězil, navázal Martin Samohýl a s dvěma vyhranými rozjížďkami se stal jejich vítězem. „Trať se mi líbila. Trénink jsem byl v pohodě a zajel jsem v něm třetí čas. Před úvodní rozjížďkou jsme měli komplikace s elektronikou motoru. Problém jsme hrozně dlouho hledali a už jsme to pomalu zabalili, že nenastoupíme. Lukáš od Vaška Fejfara ale příčinu odhalil a pomohl nám ji odstranit. Za to mu chci moc poděkovat. Úvodní rozjíždku jsem vyhrál. Až tak jednoduché to ale nebylo. Ve druhé jsem měl po startu strkanici s Mirkem Neumanem

a odjížděl jsem až někde čtvrtý, pátý. Při snaze Mirka předjet jsem si štrejchnul o hráz a hodil jsem boudu. Následoval hrozný zmatek, jestli se rozjíždka pojede znovu, nebo ne. Pořadatelé úplně nepochopitelně rozhodli, že do opakované jízdy pustí jen ty, kteří dojeli do cíle. Byl jsem jedním z těch jezdců, kteří se domlouvali, že pokud nikdo nenastoupí, započtou se výsledky původní jízdy. Dnes mě nejvíce mrzí, že to odnesl Míra Neumann. Pořadatelé totiž sice jízdu započítali, ale každému připsali k výsledku pět míst v pořadí. Tím vlastně rozjíždku anulovali. Dnes se za to Mirkovi omlouvám. Kdybych řekl, že pojede, mohl mít ve finále první řadu. Kluci poté dokázali auto opravit a já do závěrečné rundy nastupoval z první řady. Jsem si ale vědom, že pokud by se druhá rozjíždka opakovala, nemuselo to tak být.“

Jednu „jedničku“ v rozjížďkách zaznamenal a devět bodů si připsal jejich druhý nejúspěšnější Aleš Fučík. „Pro mě se letos již tradičně jednalo o novou trať. Zaujala mě především svoji velkou technickou náročností. V tréninku jsem zajel druhý čas, šest setin za Výborným. Na startu úvodní rozjíždky jsem přijel o minutu později. Už mi nenechali volbu druhé pozice a postavili mě doprava. Odjel jsem druhý za Samohýlem a tak jsme i dojeli.

Osm bodů za třetDruhou rundu jsem stylem start – cíl vyhrál. Při mém prújezdu cílem však byla vyvěšena červená vlajka. Jízda měla být původně opakována pouze pro jezdce, kteří ji dokončili, tedy pro čtyři lidi. Nakonec jsme se ale s pořadatelem domluvili, že pokud nenastoupíme, nechají původní výsledky. Tak se stalo a já zapisoval v“jedničku“. V závěrečné rozjíždce jsem dojel opět druhý za Samohýlem a to mi dalo do finále volbu druhé pozice.“í místo zaznamenal lídr průběžné klasifikace Paulius Pleskovas. Hned za litevským pilotem následoval jeho největší rival v boji o evropský titul Otakar Výborný. „Před druhými rozjížďkami to bylo znovu hektické. Hned po odjetí Super Buggy nastupovaly Maxi Tourisme. My měli auto ještě rozebrané a kluci makali na jeho zprovoznění, především opravě, asi o deset čísel ohnutého předku. Na poslední chvíli se podařilo opravu dokončit a mě se po startu zvenku druhé řady podařilo po půl kole dostat na druhé místo za Aleše Fučíka. Za mnou jeli Neumann a Sámoška. V předposledním kole mi prasknul čep řízení a nešlo dál pokračovat. V závěrečné rundě jsem chtěl jít co nejvíce dopředu. Zajímal mě také Pleskovas, který je přede mnou v bodování. Po první zatáčce jsem byl zhruba druhý, vedle Fučíka. Po vzájemném kontaktu jsem šel do vnitřních svodidel, ztratil jsem rychlost a toho využil Pleskovas, který mě předjel. Jezdil jsem čtvrtý, a přestože jsem Pleskovase dotáhl, on si hlídal stopu a nebylo ho kde a jak předjet,“ hodnotí svoji cestu do druhé finálové řady pilot z Vrhavče na Klatovsku.

Po finálovém startu z pole positron šel do čela Martin Samohýl a vedl až do třetího kola. „Pozici jsem vybíral podle semifinálových jízd ostatních divizí, které jsem sledoval. Zvolil jsem jistotu, tedy předek. Od startu to vyšlo a už ve druhé zatáčce jsem koukal, že za mnou je lehký rozestup. Asi se tam něco stalo. Nicméně pořád

jsem držel, co to šlo. Z předchozích zkušeností totiž vím, že ve finále nesmíš polevit. Ve třetím kole se ale ozvala rána a auto přestalo jet. Pro nás byl konec pěkných závodů. Závada byla na hřídeli z převodovky. Ta byla pravděpodobně načata boudou ve druhé rozjíždce a ve finále praskla. Nepojímáme to jako neúspěch. Letošní rok je pro nás testovací a bereme to jako podnět pro další vývoj.“

Po Samohýlově odstoupení se vedení ujal Oťas Výborný a vybojoval své první letošní vítězství. „Do finále jsem startoval zvnitřku druhé řady. Start jsem měl z mého pohledu průměrný. Do první zatáčky jsme přijížděli docela v chumlu a já jel vedle Pleskovase, který byl na vnitřku. Před tou první zatáčkou jsem to vybrzdil a pomocí manévru ruční brzdou jsem to dal hodně pod něj na vnitřek. Měl jsem ještě trošku šťouchance s Mírou Neumannem, ale toho jsem udržel za sebou a odjížděl jsem druhý za Martinem Samohýlem. Když Martinovi přestalo někdy v druhým kole jet auto, dostal jsem se krásně nenásilně do vedení a to jsem udržel až do cíle. Musím říci, že trať byla místy hodně rozbitá. V posledním kole mi navíc uto začalo dávat kuřové signály, ale povedlo se to. Takže je to super a poděkování patří celému týmu.“

Stříbro vybojoval vítěz podniku v St. Georges Aleš Fučík. „Stoupl jsem si doprava  na start a ten jsem měl špatný. Na vršku byl ale Samohýl o trošku rychlejší a tak jsem se chtěl zařadit za něj. Ve vnitřku byl Pleskovas, kter vystřelil mě i sebe na protější svodidla. Odjížděl jsem předposlední. Pak jsem začal tahat. Snažil jsem se stahovat soupeře, které jsem předjížděl, nebo odpadávali na techniku. Dostal jsem se až na druhé místo a postupně jsem stahoval Výborného. Jelikož ale byly finálové jízdy z důvodu odložených sobotních rozjížděk na neděli zkráceny z plánovaných devíti na sedm kol, měl jsem už málo času zabojovat o vítězství. Nejrychlejší finálové klo však nasvědčuje, že našlápnuto tam bylo.“

Za třetím Ervandianem projel cílem Miroslav Neumann. „Úvodní dvě rozjíždky byly dobré a zaznamenal jsem v nich třetí a druhé místo. V závěrečné odešlo turbo. Finálový start se mi podařil a po Samohýlově odstoupení jsem se posunul na druhou pozici. Půl kola před cílem mi bohužel prasknul čep řízení na velmi rozbité trati, kde vylézaly obrovské kameny a skála.“

Nedařilo se v tomto závodě týmu Ládi Brožka, dalšímu zástupci „Českého mistráku“ ve francouzském údolí pod nádherným kostelem na protilehlém kopečku. „Už v tréninku mi odešlo těsnění. To znamenalo závadu motoru. Sobotní rozjíždka se zrušila, tak nám vyhovoval čas na opravy obou vozů. První rundu jsem zůstal stát, protože auto začalo zlobit. Ve druhé rundě mi motor chytl a tím jsem skončil..“

Jan Brožek si vedl o trochu lépe. „ V měřáku jsem skončil až sedmý, druhý kvůli děšti jsem vynechal. Do první rozjíždky jsem nastupoval z třetí řady zleva. Jezdil jsem sedmý za Shotem. Pak byla strkanice Pleskovas-Výborný a hned na to Pleskovas-Neumann. Toho jsem využil a dostal jsem se na páté místo za Oťase. Tomu ale auto přestalo jet a byl jsem na čtvrté pozici. Zle dotíral Pleskovas, ale udržel jsem to. Poté

Jsem se dozvěděl, že jsem byl z jízdy diskvalifikován….Druhou jízdu jsem vůbec neodstartoval. Třetí jízdu jsem dojel šestý a ve finále, kde už auto moc nejelo, jsem dojel na pátém místě.“

Přerov 2015

 Třináctičlenné startovní pole dorazilo bojovat již o šesté letošní evropské body do přerovského Údolí mamutů. První vítězství za dobu svého účinkování v divizi Touring Autocross vybojoval Martin Samohýl. Zlínský pilot zároveň ovládl i rozjíždky a odvezl si tak maximální zisk pětatřiceti bodů. Kompletně české finálové pódium doplnili Miroslav Neumann a Otakar Výborný. Čtvrtým místem se v dobré formě ukázal Láďa Brožek.

Jak hodnotí dosavadní průběh? "Ta sezona by mohla jít líp. Samozřejmě. Ale jde to v mezích normy. Byly tam závody, které se mi nepovedly, ale co můžeme dělat. Ve Francii se mi zadařilo, to bylo hezké soupeření. Byly další závody, třeba Maďarsko. Bylo taky podařený. Cíl pro závod v Přerově je hlavně dojet ve zdraví, ne aby se nám stalo něco podobného jako Václavu Fejfarovi. Tím ho pozdravuji, a určitě se nějak pobavit a udělat dobrý výsledek."

Výsledek se povedl. Jak závod zhodnotil? "Měřáky jsem nějak odjezdil a překvapilo mě šesté místo, protože neumím trénovat. Po startu do úvodní rozjíždky z první řady jsem odjel za Martinem Samohýlem, když jsem přestartoval Míru Neumanna. Nahoře v levotočivé zatáčce jsem však chyboval, nechal jsem se vynést, on mě předjel, a tak jsme už dojeli. Na druhou rundu jsem v neděli ráno po nočním dešti nechal micheliny, na kterých z třetího místa první lajny nešlo odjet. Byl jsem někde až pátý, navíc mi v první zatáčce chcípnul motor a zůstal jsem stát. 

Pak jsme zjistili, že mi prasklo plynové lanko. Start závěrečné rozjíždky z poslední lajny se mi víceméně podařil a až do cíle jsem jezdil třetí těsně za Honzíkem Bartošem. Relativně dobrý výsledek mi pro finále zaručoval třetí řadu. Po prvním startu jsem byl asi pátý. Pak jsem postupně začal soupeře předjíždět, až jsem se v nejvyšším bodu trati dostal před Martina Samohýla do vedení. Při nájezdu do předposledního kola jsem však viděl červenou vlajku a jízda byla zastavena. Znovu jsme startovali až po "šestnáctistovkách", myslím, na nesmyslně nakropené trati pro tak těžká auta. Odjel jsem pátý a dostal jsem sprchu bláta, kterého jsem se zbavoval celé jedno kolo. První tři mi ujeli, navíc mi od druhého kola zůstával motor ve vysokých otáčkách. Na tom blátě by přitom bylo potřeba regulovat plyn. Po předjetí Ashota jsem dojel v klidu čtvrtý."

Nyirád 2015

V divizi Touring Autocross chyběl v Nyirádu největší favorit, úřadující vícemistr Evropy Václav Fejfar. Ten se stále zotavuje po havárii ve francouzském St. Georges. Při jeho absenci stanul, letos poprvé, na nejvyšším stupínku lídr průběžné klasifikace Paulius Pleskovas, jehož na pódiu doprovodili čeští zástupci Martin Samohýl, pro nějž se celý závod nesl ve znamení dvojek, a Miroslav Neumann.

Sedmnáctičlenné startovní pole dorazilo do maďarského Nyirádu bojovat o další evropské body. Volný i měřený trénink se staly kořistí domácího pilota Zoltána Vasse, startujícího v letošním autokrosovém evropském šampionátu vůbec poprvé. Do rozjížděk nastupovali jezdci rozděleni do dvou skupin a jejich nejúspěšnějším pilotem se stal se dvěma "dvojkami" Pleskovas. Dvakrát nenašel přemožitele také Vass, jednou se radovali čeští piloti Výborný a Jan Bartoš. Ze semifinále A si následně postup do finále vybojovali Pleskovas, Výborný, Neumann, Bartoš a Werner Gurschler. Účinkování naopak skončilo pro Ladislava Brožka. "Jak se již stává víceméně tradicí, špatně jsem natrénoval a výsledkem byl až dvanáctý čas. Úvodní rozjíždku se mi ale podařilo dojet třetí za Výborným a Samohýlem, což bylo super. Po startu druhé jsem si asi v páté zatáčce lehce škrtnul o pneumatiky a šel jsem dvakrát, nebo třikrát přes střechu. Auto bylo trošku pošramocené, ale opravitelné. Jelikož jsme ale nepočítali s tím, že bychom opravu stihli do startu závěrečné rozjíždky, považoval jsem to za konec maďarského učínkování. Měl jsem totiž pouze jednu dokončenou jízdu. Pak přišel Martin Samohýl, proč neopravujeme. Upozornil mě na změnu v předpisech, která platí od letoška. Podle ní mohu startovat v semifinále i bez dokončení dvou rozjížděk. Pustili jsme se tedy do opravy a asi půlhodiny před startem jsme ji dokončili. Hlavní technik auto zkontroloval a řekl, že je ok. Start z poslední lajny se mi povedl skvěle a v tu ránu jsem byl třetí. Hned v druhé zatáčce se mi ale roztrhl límec disku, bouchla guma a bylo po nadějích."

Semifinále B pak otevřelo finálové brány pětici Vass, Samohýl, Jan Brožek, Ervandian a Grit Hennersdorf. Přes dobře rozjetou jízdu naopak nepostoupil vítěz předchozího podniku ve francouzském St. Georges Aleš Fučík. "Šestý tréninkový čas byl docela dobrý, na to že jsem jel v Nyirádu startoval poprvé. V rozjíždkách však nastal průšvih, když mi nestartovalo auto. Řešili jsme startovací program na tak krátkou startovací proceduru. Jednou mi to zdechlo, podruhé neodjelo. Vždy jsem odjížděl mezi posledními a musel jsem bojovat s lidmi, s nimiž obvykle nebojuji. pokaždé mi trvalo, než jsem se přes ně prokousal. K tomu se rozjíždky jely jen na čtyři kola a výsledkem byla dvě čtvrtá a jedno třetí místo. Ani semifinálový start nebyl optimální, přesto jsem zaujal druhou pozici za Vassem. Od něj jsem několikrát dostal nálož prachu a bláta do okna. Proti slunci jsem tedy špatně viděl, z toho důvodu pramenila chyba a té využil Samohýl. Toho jsem chtěl předjet zpět, ale brutálně zavřel zatáčku, já už neubrzdil, trefil jsem ho, a zatím co on odjel, já poškodil kloub na předku. Pak už auto fungovalo pouze na zadní náhon, takže následoval propad mimo postupové pozice."

To Martin Samohýl si poprvé za svého působení v divizi Touring Autocross zajistil právo finálové jízdy z první řady a přidává své dojmy, jak se to zrodilo. "Úvodní trénink byl katastrofa. Asi jsem měl zatmění slunce, trefil jsem svodidla a zajel až čtrnáctý čas. Druhý měřák se jel na mokré trati a nikdo se nezlepšil. Do úvodní rozjíždky jsem odstartoval z třetí řady , odstartoval jsem třetí a po boji s Fučíkem jsem dojel druhý za Oťasem. Ve druhé se mi Oťáka podařilo přestartovat, čímž jsem byl dost překvapen. Už v druhém kole však jízdu po velké boudě Ládi Brožka zastavili. Restart se mi už tolik nepovedl. Z první zatáčky jsem sice odjížděl v čele, ale ve všech třech zatáčkách jsme byli bok po boku s Oťasem a Pleskovasem. Nakonec z toho bylo druhé místo, ovšem neuvěřitelný zážitek v podobě velkých soubojů. Zde musím podotknout, že vše probíhalo v duchu Fair play. V závěrečné rundě jsem narazil na místního borce Vasse. Ten již v trénincích ukázal, že je na této trati k neporažení, když naměřil asi o dvě vteřiny ryhlejší čas než ostatní. Pokusil jsem se ho přestartovat, ovšem už při zařazení třetího kvaltu jsem věděl, že na něj nemám. Celou jízdu jsem se jej zkoušel dohnat, ale byl opravdu moc rychlý. V nějakém třetím, čtvrtém kole trošku zpomalil a podařilo se mi ho předjet. Při předjížděcím manévru mu praskla myslím poloosa, trošku jsme zastavili a tím nás oba předjel Honza Bartoš. Vass se naštěstí i s prasklou poloosou rozjel, nechal tam kousek místa na předjetí a já dojel opět druhý. V semifinále jsem opět natrefil na Vasse. Po startu jsem už ani nečekal, že bych na něj měl, nicméně ve druhé zatáčce jsem to opět zkoušel. Výsledkem bylo, že se vedle mě dostal ještě Honza Brožek. Opět to byl souboj bok na bok o každý centimetr tratě. Přitom nás předjel ještě Aleš Fučík. Mě se podařilo uhájit pozici před Honzou a někdy ve druhém kole mi odešly brzdy. Chtěl jsem jet na jistotu a udržet třetí místo. I bez brzd se mi ale dařilo Aleše postupně dohánět. Dvě kola před konce jsem neodolal pokušení a zkusil jsem ho i předjet. V další zatáčce mě trochu pošťouchl, ovšem naštěstí pro mě tím mě natočil přímo do zatáčky a já ji mohl projet. Dojel jsem druhý, což díky výsledkům z rozjížděk znamenalo poprvé za dobu mého působení v Touring Autocross finálový start z první řady."

Desetičlenné finále se už před startem zúžilo o Jana Bartoše, jehož fabia na startovním roštu chyběla. Hned v úvodním kole odstoupil Vass, ve třetím Jan Brožek a v pátém Výborný, který přidává své hodnocení maďarského závodu. " V úvodním měřáku se mi zdálo, že auto neodjíždí ze zatáček. Chyběla nám trakce a zajel jsem čtvrtý čas. Po výměně předního samosvoru se to zlepšilo, naše skupina ale měla pro změnu nakropenou trať, takže jsem si nepolepšil. Do úvodní rozjíždky to dávalo střed první řady. Start se mi povedl, navíc Pleskovas zůstal stát a tak jsem vyhrál svoji jízdu a nejrychlejším časem i celou serii. To byl dobrý začátek. Přes noc trošku pršelo a start do nedělní ranní rundy se mi úplně nepovedl. Přestartoval mě Martin Samohýl, byla tam trošku tlačenice, ale vše v pohodě. Hned v prvním kole však byla jízda po boudě Ládi Brožka zastavena. Opakovaný start se mi povedl lépe , ale Martin byl znovu rychlejší. Bojoval jsem s ním, předjet se mi ho však nepodařilo. Pak jsme se prali ještě s Pleskovasem, druhé místo jsem však tak nějak udržel. Ve druhém kole se mi ale protočilo ramínko ve stěrači, přestaly fungovat, já během chvilky přestal vidět a musel jsem auto odstavit. start do závěrečné jízdy z třetí řady se mi povedl. Bohužel Neumannovi to zprostředka první lajny neodjelo, musel jsem se prokličkovat a dost jsem ztratil. Až do cíle jsem jezdil čtvrtý za Honzou Brožkem. Za rozjíždky to dalo páté místo. Po semifinálovém startu z první řady jsme měli trošku souboj bok na bok s Neumannem, ale vše v pohodě. Dojel jsem druhý za Pleskovasem a do finále to znamenalo výběr první pozice v druhé řadě. Finálový start se mi celkem povedl. Pak se zvedl dým prachu a já viděl přetáčejícího se Vasse. Byl už čumákem ke mě, tak jsem slevil a za první zatáčkou jsem byl třetí za Samohýlem a Pleskovasem. Ve vracáku se však podařilo Honzovi Brožkovi dostat pode mě, vyvezl mě, předjel mě a toho využil i Neumann. Brožka se mi podařilo předjet zpět. Jezdil jsem čtvrtý a chtěl jsem využít vzájemného souboje Samohýla a Neumanna. Čekal jsem, co bude nebo nebude. Trať ale byla nakropená, strašně to klouzalo a musel jsem si hodně hlídat i stopu, abych nebyl někde dlouhý. Dvě kola před cílem mi bohužel přestal jít motor a bylo po nadějích."

Z vítězství se letos poprvé radoval Paulius Pleskovas a v čele průběžné klasifikace má už 144 bodů. Druhé místo je letošním nejlepším výsledkem zlínského Martina Samohýla. " Do finále jsem šel s vědomím, že nemám co zkazit a mohu jen něco předvést, K mému velkému neočekávání do sebe šli hned po startu místní borec Vass s Pleskovasem. První z nich zůstal stát, druhého to trochu zbrzdilo. Když jsem z první zatáčky vyjížděl v čele, nemohl jsem tomu snad ani věřit. Rychlé probíhání nastalo hned v druhé zatáčce, kdy mě Paulius naprosto krásně a čistě předjel. Pokoušel jsem se s ním držet tempo, ale pro mě to bylo opravdu až někde za hranou. Asi jsem potom i trochu zvolnil a Mirkovi Neumannovi se podařilo mě dojet. V jedné zatáčce mě po mé chybě i předjel. V ten moment jsem věděl, že budu muset hodně zrychlit, jinak se celý sen velmi rychle rozplyne. Nakonec se mi podařilo s Mirkem držet tempo, a když byl v jedné zatáčce delší, trošku na srdce jsem ho předjel. Druhé místo je mým letošním největším úspěchem a završil jsem jím víkend ve znamení dvojek. Vždyť všechny jízdy víkendu mě provázela tato pozice a startovní číslo 222 mám i na autě."

 

Saint George de Montaigu 2015

Svého prvního vítězství v podniku evropského šampionátu se ve francouzském St. Georges de Montaigu dočkal Aleš Fučík. Znojemského pilota na pódiu východočeský pilot Ladislav Brožek a Litevec Paulius Pleskovas, zatímco pro velké favority Václava Fejfara a Otakara Výborného skončilo učínkování předčasně.

Pouze jedenáctičlenné startovní pole dorazilo do Saint Georges v divizi Tx. To se navíc hned po startu úvodní rozjíždky zúžilo o vítěze všech tří úvodních podniků a úřadujícího evropského vicemistra Václava Fejfara. "První trénink na mokru se nedá moc  hodnotit. Z naší skupiny jsem byl nejrychlejší. Ve druhé se mi podařilo zvítězit, takže spokojenost. Po startu úvodní rozjíždky jsem byl první možná o dvě auta. Šel jsem na brzdy a z ničeho nic dostalo auto velkou ránu. Už s tím nešlo nic udělat. Na tom mokru neskutečně zrychlilo. Pak už si nic nepamatuji. Stále ležím ve Francii na JIP. Jedná se o převozu do České republiky. Mám zlomená tři žebra napravo vzadu a krvácení se podařilo zastavit. Mám několik pohmožděnin - noha, krk, rameno.Měním názor na HANS. Myslím, že mi moc pomohl. Na další závody se už moc těším. Nevím však, kdy mi to zdravotní stav dovolí. Auto vůbec nevím, jak vypadá. Údajně je zadní příčka nahrnutá až po chladič. Je potlučené, má ohnutá ramena, ale na stolici to není. Snad nic vážného."

 Opakovanou jízdu vyhrál Pleskovas, zatímco ve druhé skupině si "jedničku" připsal Jan Brožek. Východočeský pilot se vrací ke svému sobotnímu učínkování. "V první řadě chci popřát brzké uzdravení Vaškovi. Je mi líto, co se stalo. Úvodní trénink pořadatelé namočlili hrozným způsobem a trať byla jedna velká klouzačka. Zajel jsem sedmý čas. Ve druhém tréninku byly podmínky ideální a trať tvrdá. To m vyhovuje a potvrdil to druhý čas čtyři desetiny za Vaškem. Byl jsem spokojen. Start úvodní rozjíždky se mi docela povedl. Martinovi Samohýlovi to ale startuje skvěle, s Mirkem Neumannem šli později na brzdy a předjeli mě. Mírovi jsem to hned zkraje v první zatáčce vrátil. Jezdil jsem za Samohýlem a s menšími ťukanci se mi ho podařilo předjet. Záhy jsme s Martinem dostali napomenutí, čemuž jsme se oba divili. Martin za menší ťuknutí po startu, já za to v zatáčce."

Láďa Brožek si v sobotu připsal třetí místo, ovšem spolu se svým týmem zažíval horké chvilky. "St. Georges je nejvzdálenější tratí od našeho domova a cesta tam ve čtyřicetistupňovém vedru byla utrpením. V trénincích jsem se trápil. V tom prvním jsem byl osmý. Jezdil jsem staré, tvrdé gumy, abych pošetřil ty novější. Kalkuloval jsem s tím, že při počtu pouhých jedenácti jezdců bych se měl dostat do finále. Ve druhém měřáku se mi ke všemu rozbila převodovka a na úvodní rozjíždku jsme dali úplně novou skříň. Po onom nešťastném incidentu byl start opakován. Odjel jsem druhý za Pleskovasem a celou dobu jsme se honili o první místo. Vzhledem k tomu, že nejsem žádný tvrdý jezdec, nešel jsem do žádného kontaktu. Způsob předjet soupeře tím, že do něj vrazím, nebo se o něj v zatáčce opřu a tím zatočím, nevyznávám. Preferuji čisté předjetí. Do toho mi odešel čtvrtý rychlostní stupeň, když se roztrhlo úplně nové kolo. Kluci dávali převodovku dohromady do čtyř do rána, abych vůbec mohl jet. Tímto chci všem mechanikům i synovi poděkovat za odvedenou práci."

Druhé místo je prvním letošním pódiovým počinem Ládi Brožka. "Ve druhé rundě jsem byl třetí za Pleskovasem a Fučíkem. Vše zase v klidu a bez problémů. Druhé místo za Alešem v té závěrečné mi dalo do finále druhou řadu. Zde jsem předpokládal, že Honza bude lepší. Věřil jsem, že by mohl zabojovat dokonce o vítězství. U sebe bych byl spokojen do pátého místa. Trošku jsem se podcenil. Po startu se potvrdilo, že šel Honza dopředu. Jak se však snažil tlačit na tvrdý povrch, šel do hodin. To jsem zahlédl a odjel jsem jako třetí za Alešem a Pleskovasem. Ve druhém kole jsem se dostal před Pleskovase na druhé místo a dotáhl jsem Aleše. Ten jezdil hodně velkým obloukem, ale rozhodně jsem se do něj nechtěl opřít. Myslím, že jsme oba předvedli pěkný a korektní závod a jsem hodně spokojen."

Co na to pátý Jan Brožek? "Ve druhé rozjíždce ulil Martin Samohýl start a dostal pětivteřinovou penalizaci. S vědomím toho jsem jezdil těsně za ním a připsal jsem si druhou "jedničku". Do závěrečné rundy jsem nenastoupil. Nikdo mě nemohl přeskočit a já bych zase těžko přeskakoval Pleskovase. Ve finále jsem vybíral pozici jako druhý a šel jsem zleva. Při startu jsme měli všichni stejnou myšlenku být co nejrychleji na tvrdém. Když jsme mezi sebou s Fučíkem začali skřípat Pleskovase, vyvázl jsem z toho nejhůře. Na dlouhé startovní rovince jsem se roztočil a odjížděl jsem poslední. Auto fungovalo skvěle a tak se mi podařilo čtyři lidi předjet. Páté místo je přesto zklamáním. Tady jsem si věřil, že bych mohl být na bedně."

Konečné pořadí: Fučík, L.Brožek, Pleskovas, Ervandian, J.Brožek, Samohýl, Neumann, Ottoboni, Henerzdorfová. Výborný byl diskvalifikován.

 

Nová Paka 2015

V Nové Pace vzplály zřejmě emoce, které vrhly na tyto závody vlnu diskuzí jak mezi fanoušky, tak mezi samotnými závodníky...

Osmnáctičlenné startovní pole dorazilo do Štikovské rokle. Už měřené tréninky dokazovaly, že se letos jedná především o českou záležitost. Mezi prvních třináct jezdců narušovali tuto skutečnost jen Kis na šesté a Pleskovas na pozici osmé. Čeští autokrosaři se seřadili - Fejfar, Výborný, Fučík, Bartoš, P. Svoboda, Mahr, Neumann, Samohýl, L. Brožek, J. Brožek a Červený.

Už ve volném tréninku si vybral slabší chvilku Jan Brožek. "V Poslední zatáčce do cíle jsem udělal docela velkou chybu, když jsem si najel moc na vnitřní stranu a hodil jsem boudu. Byla z toho prohnutá střecha, uletěly dveře a rozlámáním to odnesly i lamináty. Jeli jsme auto opravovat do dílny k Petrovi Krejčíkovi. Ohromně nám tím pomohl, protože nám poskytl zázemí včetně svářečky a vytahováku. Za pomocí kluků, kterým tímto děkuji, jsme auto zprovoznili a mohl jsem nastoupit do druhého tréninku. S dvanáctým časem jsem nicméně moc spokojen nebyl."

Co na závod řekl Láďa Brožek, kterému se brány finálové jízdy uzavřely? "Až do druhé rozjíždky bylo vše perfektní. Tu druhou jsem po Vaškově penalizaci vyhrál. Na závěrečnou jsme změnili startovací program. Zdálo se mi, že to špatně odjíždí. Na startu mi to však chcíplo a dojel jsem poslední. Do semifinále jsem přesto šel z první lajny. Zvolil jsem ale špatné pneumatiky, na startu jsem prohrabal a pak to na nich strašně klouzalo. Prostě moje chyba."

A jak to viděli aktéři tohoto hektického závodu? Krátce po startu finálové jízdy se ujal Václav Fejfar vedení a svoji jízdou si udržel letošní neporazitelnost. "Na Paku jsem se samozřejmě hrozně těšil. To ale vydrželo jen v sobotu. Pak se totiž začal kropit start, auto mi hrabalo a ani jednou neodjelo. Ve druhé rozjíždce mě po startu na kopci někdo začal přetáčet, byl jsem párkrát otočen předkem ke svodidlům, čímž jsem se zdržel. Pavel Svoboda toho samozřejmě využil, poslal to po tvrdém na vnitřek a ujal se vedení. Na Nakropené trati byla vyjetá jen jedna stopa a jakékoliv její opuštění znamenalo dostat se do hlubokého. Snažil jsem se jet korektně, s Pavlem nemám žádný problém. Asi dvacet, třicet metrů před Studánkou začal Pavel brzdit dříve, já to nedobrzdil a trefil jsem ho. Hodně jsem si pochroumal i svůj levý předek, nějaký trest bych i čekal. Pak v posledním kole ve sjezdu od depa se přede mnou začal Pavel přetáčet a já ho objel. Nejsem si vědom, že bych ho přetočil. Byť samozřejmě to na těch dírách mohlo drcnout tak, že jsem se o něj opřel. Přesto jsem se mu šel do depa omluvit, a když jsem ho nezastihl, omluvil jsem se jeho týmu a manželce. Následně jsem přijal desetivteřinovou penalizaci.

Do třetí jízdy jsem šel z druhé řady a odjel jsem zase za Pavlem. Jezdil jsem za ním s velkou rezervou, aby nedošlo k dalšímu incidentu. Když jsem však do kopce viděl, že Pavel jede na skok levou stranou trati a nechává mi hodně místa, naložil jsem tomu a dostal jsem se minimálně o čtvrtiny auta před něj. Jsem přece závodník, tak závodím. Pak už nevím, co se dělo za mnou. Však už jen díky systému HANS nemohu koukat dozadu. Předpokládám však, že došlo ke kontaktu jeho předního kola s mým zadním. Tím mé auto trochu uhnulo doleva a mohlo to vypadat, že ho zavírám. To je ale naprostá blbost. Všichni přeci dobře víme, že když je zatáčka doprava, tak nepojedu doleva. To bychom tam skončili oba. Podle mě stačilo, aby Pavel ubral a poslal to za mě. Ve finále jsem pak předjetím Pleskovase i Oťase ukázal, že se v té zatáčce dá předjet i levou stranou. Je ale potřeba ubrat, rozhodit auto, aby to vyšlo. Finálovou jízdu jsem jel hlavně pro diváky, které jsem předtím v rozjíždkách zklamal. Jak ale říkám, že jsem jako závodník nepochybyl. Kdo mě zná, ví, že rány nedávám. Tím více mě mrzí, že z toho vznikly takovéhle diskuze a polemiky. Jinak závody to byly krásné a pořadatelé i diváci zasluhují pochvalu, že v tom extrémním horkuvydrželi. Klobouk dolů."

Druhý aktér tohoto incidentu byl skromnější..."V obou trénincích jsem zajel čtvrtý čas, celkově mi to ale dalo páté místo. První runda probíhala celkem v pohodě až na odstavené kouřící auto na kopci, kde nebylo vůbec vidět. Jezdil jsem třetí a pak jsem se dostal na druhou pozici před Fučíka. Ve druhé jízdě jsem čtyři a půl kola vedl. Pak jsem dostal ránu na zadek od Václava Fejfara, přetočil jsem se a klesl jsem na čtvrtou příčku. Závěrečnou rozjíždku jsem nedojel, když jsem byl znovu jím sestřelen, tentokrát u depa do svodidla. Původně jsem si myslel, že auto bude nepojizdné. Mechanici se na něj ale vrhli a pomocí lepících pásek a drátů ho zpojizdnili. Nastoupil jsem do semifinále a ze třetího místa si zajistil postup. Po dojetí semifinále mi upadl spojkový váleček, který byl pouze přidrátovaný. Celou dobu před finále jsme spojku opravovali a na nic jiného nezbyl čas. Ve finále jsem odjel od startu pátý. Auto bylo neustále přehřáté, tudíž nebyl žádný výkon a byl jsem rád, že jsem dojel na pátém místě."

Za Pavlem Svobodou dojel finálovou jízdu Jan Brožek. "Do úvodní rundy jsem nastupoval z třetí lajny. Dobře jsem odstartoval a s čtvrtým místem jsem byl docela spokojen. Celou dobu rozjížděk jsme ladili start control na nový asfaltový povrch. V závěrečné, kde jsem startoval s Otou Výbornám, se nám to podařilo odladit. Udělali jsme i další změny na autě, které ohromně zlepšily jeho chování v zatáčkách. Projevilo se to a Ota mi už neujížděl. Bohužel do kopce nahoru po skoku auto uprostřed trati zůstal stát Maďar Kiss, kterému to údajně chcíplo. Ota ho neviděl, narazil do něj a také mě nezbývalo, než nasměrovat fabii mezi tato auta. Nevešel jsem se tam však a urazil jsem kolo.

Semifinálový start z třetí lajny se mi příliš nevydařil. Do kopce jsem ale hned předjel Ashota a jelikož mě táta informoval o Samohýlových technických problémech, mohl jsem jet v klidu s tím, že to na postup bude stačit. Samohýl mě sice brzdil, ale povedlo se mi ho předjet a dojel jsem čtvrtý. Finálový start se mi podařil z celého víkendu nejlépe. 

Přestartoval jsem svoji řadu i tu druhou. S tím jsem byl ohromně spokojen. Pak došlo k menší strkanici a do kopce mě soupeři předjeli. Jen díky přílišnému nakropení trati se nedalo předjíždět a tak jsem zůstal za evidentně pomalejším Pavlem Svobodou."

Závody nakonec skončily v pořadí - Fejfar, Výborný, Pleskovas, Fučík, P. Svoboda, J. Brožek, Neumann, Ottoboni, Walder, Ervandian Samohýl, Červený, Bartoš, L.Brožek, Mahr, Henersdorf, Chott, Kiss

 

Matschenberg 2015

Jen několik desítek kilometrů od Česko- Německých hranic leží městečko Cunewalde. Nedaleko od něj Off Roud Aréna Matschenberg. Právě tam se odehrálo letošní druhé klání evropského autokrosového šampionátu. Tato trať patří k nejrychlejším v seriálu, rok co rok je tu velký adrenalin. Nejinak tomu bylo i letos.

Stejně jako z úvodního podniku evropského šampionátu v Seelowě, také z Matschenbergu si odvezl maximální počet pětatřiceti bodů Václav Fejfar. Stříbro opět vybojoval Otakar Výborný a české duo doprovodil na pódiu Litevec Paulius Pleskovas. O velký vzruch se ve finále postaral Martin Samohýl, při jehož karambolu soupeřům i divákům pořádně zatrnulo.

Jan Brožek. „ V prvním tréninku jsem byl šestý. Ve druhém se všichni zlepšili a já klesl na deváté místo. V předposledním kole úvodní rozjíždky, jsem chyboval, nahoře jsem šel do hodin, přilétl Ashot Ervandian a ohnul mi spojovačku na rameni. Díky tomu nastaly problémy se sbíhavostí a dojel jsem pátý. Po startu druhé rundy jsem jel čtvrtý, hned v prvním kole jsem předjel Ottoboniho a pozici jsem si udržel. Start závěrečné rozjíždky se mi moc nevydařil. Hned do kopečka mě předjel Samohýl, na skoku se dotáhl na Neumanna a už tam ho začal mírně přetáčet. V tu chvíli jsem si říkal: „Proboha, co ten kluk dělá?“ Před semifinále jsem udělal změny na turbu. Málo foukalo a byl jsem rád, že jsem vůbec z pátého místa postoupil do finále. Zde jsem startoval z poslední lajny. První start se mi podařil a na konci kopce jsem přestartoval třetí řadu. Pak však přišel velký karambol, kdy Samohýl zase nesmyslně letěl na skok. To se mu bohužel vymstilo. Vypadalo to ošklivě a doufám, že bude v pořádku. Mě se sice havárii podařilo objet a protáhnout se na nějaké čtvrté místo, jízda však byla zastavena. Při opakovaném startu si Ervandian pohlídal, abych se před něj nedostal. Udělal smyčku na rovině a vytlačil mě do svodidel. Tím jsem si poškodil přední kolo, praskla mi poloosa a bylo po závodech.“

Láďa Brožek. „Matschenberg je tradičně silně nebezpečnou tratí. Zvláště, když se nejede rozumně. Pak to dopadá, jak to ve finále dopadlo. Já se do té boračky zamotal. Když jsem pochopil, že to Samohýlovi nevyjde, začal jsem intenzivně brzdit. Po jeho odrazu od svodidel vznikla mezi ním a svodidly díra, kterou jsem se pokusil protáhnout. Do toho ale přiletěl Fučík, který také vrazil do svodidla a já následně do něj. Odnesl to pouze přední nárazník, na roštu jsme opravili jednu hadici od turba a mohl jsem nastoupit do opakovaného finále.“

Seelow 2015

Naprostou dominancí českých pilotů skončila v Seelowě divize Touring Autocross. Po odchodu úřadujícího šampióna Tomase Káraie do rallykrosu prokázal roli největšího favorita Václav Fejfar a od tréninků až po finále nenašel přemožitele. Na pódium ho doprovodili Otakar Výborný a Miroslav Neumann. Až za čtvrtým Janem Brožkem se umístil první nečeský pilot – Ital Michele Ottoboni.

Kořením této divize byly v posledních letech především souboje dvou nejrychlejších Fabií  Tomase Káraie a Václava Fejfara za jejich volanty. Maďarský pilot a evropský šampión posledních dvou let však do pětitisícového městečka Seelow nedorazil a závod tak od začátku probíhal v režii východočeského jezdce, který zajel nejrychlejší čas ve druhém měřeném tréninku i celkově. Z jeho slov je však patrné, že jednoduché to zdaleka nebylo. „Během zimy jsme měli hodně napilno, když jsme chystali Fabie Aleši Fučíkovi,  Michele Ottobonimu a Racer Buggy Filipu Hartmanovi. Na mé auto nezbýval čas a pustili jsme se do něj až v pondělí před závody, kdy ještě byla holá karoserie. Do Německa jsme odjížděli v pátek v půl šesté večer. Asi je tedy zbytečné vysvětlovat, jaký to byl kvapík.

A Bílý balet....„Oproti loňsku jsme trochu zvedli výkon motoru a zapracovali celkově na chlazení motoru. Do prvního tréninku jsme nasadili špatné pneumatiky. Dali jsme hrabalky a v hodně uklouzané vrchní zatáčce jsme hodně prodělávali. Výsledkem byl až dvanáctý čas. Druhý měřák mi to na michelinách ohromně sedlo, zajel jsem druhý čas a posunul se na celkové třetí místo. V úvodní rozjížďce jsem špatně odstartoval, auto mi na jedničku zdechlo, odjel jsem třetí a tak jsem i dokončil.

Ve druhé už jsem měl odladěné startovací tlačítko. Měl jsem ale až třetí startovní pozici z vnějšku. Opět jsem jel za Vaškem a Otou, který však hned v prvním kole chyboval a já se dostal před něj. V posledním kole jsem pro změnu v dolní zatáčce chyboval já, nechal jsem se vynést, Ota byl tím pádem rychlejší do kopce a na výkon mě předjel.

Závěrečnou rundu jsem opět zahajoval z vnějšku. Start se mi docela povedl. Jelikož ale byl Aleš Fučík ve vnitřní stopě a mě vynesl, šlo to docela bokem na kontakt. Jezdil jsem těsně třetí za Alešem a nechtěl jsem to vzdát. Po jeho chybičce, kdy se v dolní zatáčce nechal vynést, jsem ho do kopce předjel. V první zatáčce po startu jsem to ale moc otevřel, Aleš mi to tam poslal, srazili jsme se boky našich aut a Aleč si o mě ulomil zadní těhlici. V semifinále jsem se po startu pověsil za Vaška a bez větších problémů jsem dojel druhý.“

Do finále jsem odstartoval hned za Vaškem. To bylo i mým cílem zapojit se těsně za něj. Pleskovas byl však po startu docela tvrdý, začal mě tlačit na mez a následným nárazem mi vznikla docela velká vůle řízení. Auto bylo těžce ovladatelné a předjel mě ještě Míra Neumann s Ottobonim. Pak jsem si na to zvyknul a v předposledním kole jsem se pověsil za Ottoboniho. Když ho pak před dolní zatáčkou rozhodila díra a auto mu odkočilo stranou, podařilo se mi ho předjet.“

Sedmý Ladislav Brožek. „Neumím trénovat a tak jsem zajel zhruba to, na co jsem měl. Mohlo to být trochu lepší. V úvodní rozjížďce jsem jezdil čtvrtý, prasklá poloosa však znamenala pokles na šesté místo. Druhou jsem po startu z třetí lajny dojel třetí. Do závěrečné jsem odstartoval nejlépe a vedl jsem až do poslední zatáčky, kdy mě sestřelil Míra Neumann. Musel jsem zařadit zpátečku a couvat a tak mě vedle Neumanna předjel i Beltzer. Po následné Mírově diskvalifikaci jsem se posunul na druhé místo. V semifinále jsem po startu z první lajny dostal v první zatáčce opět ránu od pana Neumanna, tentokrát na levé přední kolo. Následně jsem s velkými bolestmi pravé ruky dojel čtvrtý. Vyhledal jsem lékařské ošetření, kde mi to jen zafixovali. Po finálovém startu jsem se nikam necpal a odjel jsem poslední. Byla tam skrumáž a ruka mě hodně bolela. Jezdil jsem za Červeným a chtěl jsem ho předjet, on však ještě předtím stihl dát boudu. Poté jsem se dostal na Ashota, ale předjet jsem ho nedokázal. Doma rentgen odhalil zlomeninu zápěstí. Doufám ale, že Matschenberg stihnu.“

 

                                           Nadace ČEZ

a[7].jpg


 

Dne 21.5.2015 se nám podařilo podepsat smlouvu na projekt:

Podpora reprezentace  České republiky   při  Mistrovství Evropy v autokrosu a pokračující zapojení postižených osob do motorsportu s Nadací ČEZ.

Tento projekt umožní členům L. Brožkovi a J. Brožkovi kvalitněji reprezentovat naši organizaci AMK VČE Hradec Králové při závodech Mistrovství Evropy v autokrosu. Získané finanční prostředky použijeme na náhradní díly, cestovní náhrady našich členů a startovné při závodech Mistrovství Evropy 2015. Část finančních prostředků použijeme na spolufinancování závodění našeho člena, tělesně postiženého O. Vyleťala, který se zúčastňuje amatérských závodů Mistrovství republiky v autokrosu 2015. Naše velké poděkování patří Nadaci ČEZ, která naší organizaci AMK VČE Hradec Králové zařadila mezi projekty, které se rozhodla podporovat v roce 2015. Budeme se snažit, aby náš projekt dobře reprezentoval jméno Nadace ČEZ.

 b[2].jpg

19. 11. Alžběta

Zítra: Nikola

Chcete-li se stát našimi partnery a účastnit se tak závodů v Autocrossu, můžete se stát našimi reklamní partnery a těžit tak z naší vzájemné spolupráce...

 

 

nadace.jpg

skupina.jpg

 VCautoservis.jpg

chmelovice.jpg

Bez názvu.jpg

stránky logo.jpg

 Bez názvu.jpg
logo.png


jofa@iex.cz

 reklama Chott.jpg 

 

AUTO KELLY

 

Návštěvnost stránek

096454